Pomoc problémovým hráčům
Domů Zodpovědné hraní a pomoc pro patologické hráče Příznaky a diagnóza problémového hráčství

Příznaky a diagnóza problémového hráčství

Tento problém bývá označován různě. Problémové hráčství, ludomanie, hazardní porucha, patologické hráčství, kompulzivní hráčství, závislost na hazardu. Přesná definice se může lišit podle toho, koho se zeptáte, ale „základní" definice zůstává stejná. Hráčství se považuje za problémové ve chvíli, kdy má dotyčná osoba nutkání hrát dál navzdory škodlivým a negativním důsledkům nebo touze přestat.

Hazardní hry vám sice můžou přijít jako neškodná zábava, ale když se z nich stane něco, co má negativní vliv na váš život, důsledky můžou být zničující. Proto je důležité vlastní hráčské návyky důkladně zanalyzovat, když nabudete dojmu, že něco není v pořádku. Na základě toho pak můžete přijmout příslušná opatření.

Pokud se vám zdá, že vám hráčské návyky (nebo hráčské návyky blízké osoby) začínají přerůstat přes hlavu a rádi byste se o této problematice dozvěděli víc, čtěte dál, protože tento článek vám může poskytnout hledané odpovědi.

Obsah tohoto článku:

  1. Co je to problémové hráčství?
  2. Fáze problémového hráčství
  3. Příznaky problémového hráčství
  4. Diagnóza problémového hráčství
  5. Co se s tím dá dělat

Definice problémového hráčství

Základní definici problémového hráčství jsme si už uvedli v prvním odstavci. Problémové hráčství je nutkavá potřeba neustále hrát navzdory škodlivým nebo negativním dopadům, respektive neschopnost přestat hrát, přestože víte, že by to tak bylo nejlepší. Patologičtí hráči hrají dál i přesto, že jim jejich hráčské návyky působí problémy (případně lidem kolem nich) a že by sami rádi přestali.


Nabudete-li dojmu, že se vám hraní negativně promítá do života, nebo nemůžete přestat hrát i přesto, že byste rádi, doporučujeme vám vlastní hráčské návyky důkladně zanalyzovat a následně přijmout příslušná opatření.

Patologické hráčství nemusí nutně spočívat v tom, jak moc hrajete ani ve výši sázek, ale v důsledcích hazardu na váš život, život vaší rodiny, přátel a vašeho okolí. Sluší se nicméně říct, že pravděpodobnost rozvoje škodlivého hráčského návyku je větší u lidí, kteří hrají pravidelně a o velké sumy.

Vývoj definice v čase

Pojem „závislost na hazardu" už se nějakou dobu používá, ale problémové hráčství celkově nebylo až do nedávné doby klasifikováno jako závislost. Americká psychiatrická asociace ve spolupráci s lidmi z dalších organizací patologické hráčství celou řadu let klasifikovala jako poruchu kontroly impulzivity. To může být také důvod, proč se i dnes poměrně hojně používá pojem „kompulzivní hráčství".

Americká psychiatrická asociace vydala v roce 2013 páté vydání svého titulu Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders: DSM-5), podle kterého se patologické hráčství začalo odborně nazývat jako návyková porucha nebo také závislost. Takový popis je velmi výstižný, protože závislost na hazardu se v mnohém podobá závislosti na návykových látkách, i když spadá do kategorie behaviorálních závislostí.

Závislost na hazardu a většina závislostí na návykových látkách spočívají v aktivaci odměňovacích mechanismů v mozku. Poruchy kontroly impulzivity fungují jinak.

Rozhodnutí reklasifikovat patologické hráčství jako návykovou poruchu je velmi důležité, protože se tím nejen mění odborné chápání poruchy, ale i způsob léčby. Pokud byste se chtěli dozvědět víc, přečtěte si náš článek o léčbě problémového hráčství.

Jak se patologické hráčství vyvíjí a mění v čase

Diagnóza patologického hráče není neměnná. Příznaky se vyvíjí a mění v čase a častokrát probíhají cyklicky. Abychom si proměnlivou povahu patologického hráčství ukázali na příkladu, rozhodli jsme se popsat dva „modely" problémového hráčství, které vám pomůžou pochopit, čím si patologický hráč obvykle prochází.

Na základě toho pak lépe pochopíte, jak jste na tom v boji s hazardem vy, a pokud s ním má problém někdo z vašeho okolí, můžete mu vše ozřejmit a pomoct mu dostat se zpátky na správnou kolej.

Tři fáze problémového hráčství

Na úvod si popíšeme tři fáze problémového (nebo také kompulzivního) hráčství dle tabulky kompulzivního hráčství a léčby, kterou sestavil Dr. Robert L. Custer. Tato tabulka zahrnuje i tři fáze léčby, ale pro účely tohoto článku je vynecháme a budeme se zabývat pouze problematikou patologického hráčství. Tři fáze léčby naleznete v našem článku o překonávání patologického hráčství.

1. Výherní fáze

Na začátku patologického hráčství nemusí být vždycky prohra, ale klidně i výhra. Počáteční velká (nebo i malá) výhra, kterou dotyčný zažije při hraní, může způsobit zvýšení zájmu a fascinaci hazardem. To se pak častokrát rozvine v patologické hráčství nebo dokonce plnohodnotnou závislost.

Pravidelné holdování hazardu přichází často po prvních výhrách a bývá spojeno s fantazírováním o budoucích výhrách. Dotyčný může při hraní zažívat vzrušení, užívá si pocit výhry a pomalu jím začíná být čím dál tím posedlejší.

Během výherní fáze hráči ani jejich okolí obvykle hraní nepovažují za problém. Hazard je vnímán jako určitá forma zábavy a většinou se jedná o skupinovou činnost.

Poznámka: Pro řadu lidí hazard formou zábavy zůstane a nestane se z něj problém, ale u jiných se problém prohlubuje, což je lépe popsáno v dalších fázích.

2. Fáze proher

Kasino Guru stále dokola opakuje, že v kasinech není možné dlouhodobě vyhrávat. Je tedy logické, že výherní fáze nakonec vždycky pomine. A v té chvíli přichází na řadu fáze proher.

Během fáze proher zažívá hráč dlouhodobé hazardní epizody, začíná hrát sám a má hazardu čím dál tím plnější hlavu. Jenže nevyhrává, ale prohrává (a není ani na nule), takže hazard se pro něj začíná být problémový.

Hraní začíná představovat problém nejen kvůli prohraným penězům, ale i kvůli změnám osobnosti, absencím v práci, ledabylému přístupu atd. Příznaky patologického hráčství si popíšeme později, ale většina z nich se projevuje právě ve fázi proher.

Problémem se začínají stávat i peníze. Je totiž těžké patologické hráčství dlouhodobě „dotovat", proto si lidé ve fázi proher často začnou půjčovat nebo hledají alternativní způsoby výdělku (ať už legální nebo nelegální), aby mohli hrát dál. Dluhy začínají narůstat a nedaří se je splácet.

3. Fáze zoufalství

Jako další přichází na řadu fáze zoufalství. Hazard zaměstnává hlavu čím dál tím víc a řada lidí se v této fázi uchýlí k nelegální činnosti, prostřednictvím které si obstarává další finanční prostředky. Běžné jsou výčitky svědomí a panika, protože hráči si uvědomují, co provedli, a uvědomují si i obtížnost návratu ke svému běžnému životu.

Často utrpí jejich pověst, protože si problémového hráčství začnou všímat i ostatní lidé a trpí i pracovní a společenský život. Převzít odpovědnost za to, co již bylo napácháno, je velmi těžké, takže se běžně objevuje obviňování ostatních za nezdary související s patologickým hráčstvím.

Po fázi zoufalství obvykle hazardní hráči padají na dno. Tento stav je charakterizován beznadějí a abstinenčními příznaky, pokud člověk nemá dostatek prostředků, aby mohl v hraní pokračovat. V takové situaci dotyční začínají běžně užívat drogy a alkohol, hledat nelegální způsoby výdělku a v důsledku těchto činností často končí za mřížemi. V této chvíli se emočně hroutí a přichází sebevražedné myšlenky.

Cyklus problémového hráčství

Uvedené tři fáze problémového hráčství jsou víceméně lineární, což znamená, že dotyční přecházejí z jedné fáze do druhé a padají stále blíž ke dnu. Patologické hráčství obvykle bývá cyklické, proto jsme se také rozhodli do tohoto článku zahrnout popis cyklu patologického hráčství GamCare.

Tento cyklus má pět stavů.

  1. Spouštěč – Spouštěč je něco, co u dotyčné osoby v období „bez hraní" vyvolá pomyšlení na hazard. Spouštěč může být vnitřní (například emoce, která způsobí, že se dotyčný uchýlí k hraní) nebo vnější (osoba například projde kolem baru s automaty). Důležité je si uvědomit, že spouštěče se mění a jednotlivé hráčské epizody může spouštět pokaždé něco jiného.
  2. Nutkání – Po spouštěči se začne rozvíjet fyzické nebo emoční nutkání hrát. Čím dál tím hůř se mu odolává a dotyčný dřív nebo později do hazardu zase „spadne".
  3. Hráčská epizoda – To, co následuje, lze popsat jako hráčskou epizodu, která může zahrnovat jak výhry, tak i prohry.
  4. Další hraní – Po počáteční hráčské epizodě je běžné, že dotyčný v hraní pokračuje buď aby dohnal prohry (pokud prohrává), nebo aby zkusil vyhrát ještě víc (pokud vyhrává).
  5. Skončení s hazardem – Dotyčný s hraním nakonec skončí. To nejčastěji vyvolá jeden ze dvou faktorů – buď mu dojde čas, nebo peníze. Jednoduše to, co přijde jako první.

A protože uvedené fáze probíhají cyklicky, je možné přejít z páté zase do první. To se stává velmi často. Pokud dotyčná osoba trpí problémovým hráčstvím, je jen otázkou času, než přijde další spouštěč, který stimuluje nutkavou potřebu hrát a povede k další hráčské epizodě. Takhle to pokračuje pořád dokola. Z tohoto bludného kruhu vede jediná cesta ven. Dotyčná osoba musí prozkoumat způsoby překonání patologického hráčství a vyhledat pomoc.

Příznaky a známky patologického hráčství

Hráčství se považuje za problém ve chvíli, kdy hráči nedokáží s hraním přestat, přestože se negativně promítá do jejich životů nebo přináší pocit, že by měli přestat. Výše zmíněné negativní důsledky lze kromě dalšího vnímat jako známky nebo příznaky patologického hráčství.

Hazardní porucha ovlivňuje v podstatě všechny aspekty života jednotlivce, takže symptomy můžou být poměrně rozmanité. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro rozdělení do níže uvedených kategorií. Kliknutím na uvedené odkazy se přenesete do příslušné sekce tohoto článku, kde jsou uvedené příznaky popsané podrobněji.

  1. Touha přestat s hraním nebo výčitky svědomí po hraní
  2. Příznaky spojené s penězi
    • Ztráta značné sumy při hazardu
    • Touha vyhrát spoustu peněz (z řady důvodů od sobeckých motivů až po potřebu vyhrát peníze na zaopatření druhých)
    • Hraní, dokud nepřijdete o vše
    • Snaha vyhrát prohrané peníze
    • Potřeba zvyšovat sázky s cílem dosáhnout při hazardu požadované míry napětí ze hry
    • Nutkání půjčovat si peníze na hazard
    • Neochota utrácet za cokoli, jen aby peníze mohly jít na hazard
    • Páchání trestné činnosti za účelem dotování hazardu
  3. Příznaky spojené s časem
    • Hazard bere stále větší množství času
    • Hraní po dobu delší, než se plánovalo nebo očekávalo
    • Nedostatek času na další činnosti, přátele, rodinu nebo práci kvůli hazardu
  4. Příznaky spojené s prací
    • Absence v práci kvůli hazardu
    • Nižší efektivita a soustřední v práci
    • Ztráta ambicí a cílů
  5. Společenské příznaky
    • Zhoršování vztahů
    • Ztráta kontaktu s ostatními lidmi
    • Zničení pověsti
    • Lhaní ohledně hazardu
  6. Psychologické a biologické příznaky
    • Strach
    • Podrážděnost
    • Neschopnost spát
    • Sebedestruktivní a sebevražedné myšlenky
    • Nedbalost
    • Používání hazardu coby formy úniku
    • Deprese
    • Úzkost

Nyní si uvedené příznaky probereme podrobněji, abychom lépe pochopili, jak se promítají do všech aspektů života.

Poznámka: Pokud vás podrobnější rozbor těchto symptomů nezajímá, můžete tuto sekci přeskočit a pokračovat způsoby, jak přijít na to, že vám vaše hazardní návyky zadělávají na problém.

Touha přestat s hraním nebo výčitky svědomí po hraní

Patologičtí hráči často (ale rozhodně ne vždy) mívají pocit, že se jejich hazardní návyky negativně promítají do jejich životů, ale tento pocit není dostačující k tomu, aby s tím přestali. Závislost je v těchto případech mnohem silnější než touha přestat, což je důvod, proč se jedná o jeden z nejdůležitějších příznaků patologického hráčství a proč se v uvedené definici objevuje samostatně.

Navazuje na něj další známka patologického hráčství, kterou je pocit výčitek svědomí po hraní. Možná jste to už zažili. Když po nějaké době holdování hazardu přijdete o peníze, nastane uvědomění, že děláte něco špatného, a dostaví se pocit nespokojenosti. A pokud se člověk stále vrací k něčemu, co ho dělá nešťastným, je to známka závislosti nebo alespoň problematických hazardních návyků.

Příznaky spojené s penězi

Jedním z mnoha příznaků závislosti na hazardu je prohrávání spousty peněz. To je evidentní i pro lidi, kteří nikdy v životě hazard nezkusili. Finanční problémy související s patologickým hráčstvím jsou ale mnohem hlubší.

Touha vyhrát peníze se často objevuje v raném stádiu vývoje závislosti na hazardu. Někteří lidé sní o obrovské výhře, která jim změní život, zatímco jiní chtějí pouze zaopatřit sebe a svoji rodinu a hazard vnímají jako nástroj, který jim to má umožnit. Takové smýšlení je ale velmi problematické a člověk by se mu měl za každou cenu vyhnout.

Jak už možná víte, v našich článcích neustále zdůrazňujeme, že kasinové hry (i jiné formy hazardu) hrají vždy ve prospěch kasina. Budete vždy v nevýhodě a v dlouhodobém horizontu není možné vyhrávat. Může se stát, že zažijete slušnou jednorázovou výhru, jenže ta vás většinou „zaháčkuje" u stolu v očekávání další dávky štěstí.

Ale to se často nedostaví. Problémoví hráči většinou hrají, dokud nepřijdou o všechno, co je v danou chvíli možné prohrát. Snaží se získat zpátky prohrané peníze, ale tím díru ve svém rozpočtu prohlubují. A uniknout z tohoto bludného kruhu je čím dál tím těžší.

Dokud nepřijdou o všechno, bývá život patologických hráčů a jejich rodin velmi svízelný. Nechtějí utrácet peníze za důležité věci, jako jsou jídlo nebo věci do domácnosti, protože chtějí mít na hazard co nejvíc.

Peníze mizí z kapsy patologických hráčů stále rychlejším tempem. Jednou ze známek patologického hráčství je potřeba zvyšovat sázky s cílem dosáhnout stejného napětí ze hry jako na začátku. Když vás nebaví podávat stejné sázky jako kdysi, rozhodně je třeba zpozornět.

Jakmile patologičtí hráči přijdou o všechno, co mají, můžou začít shánět peníze na své hazardní návyky jinak. Začnou si půjčovat od rodiny, přátel nebo finančních institucí a v těch nejzávažnějších případech páchají trestnou činnost, aby měli za co hrát.

Poznámka: Peníze jsou sice s hazardem nedílně spojené, ale v případě závislosti už nemusí být tím hlavním důvodem, proč lidé hrají. Člověk si může myslet, že hraje, aby vyhrál peníze, ale v mnoha případech slouží jen k prodloužení hry. Jsou to prostředky, které potřebují k „živení" své závislosti na hazardu.

Příznaky spojené s časem

Dalším aspektem života, který může v důsledku patologického hráčství utrpět, je čas. Rozvíjející se závislost na hazardu začíná brát stále více času, který se ve výsledku ukrajuje z ostatních každodenních aktivit. Pokud se z hazardu stane žrout času, lze to považovat za známku nezdravého přístupu.

Další známkou patologického hráčství jsou situace, kdy člověk hraje déle, než očekával. Možná jste si řekli, že v online nebo kamenném kasinu strávíte jen určitou dobu, ale po jejím uplynutí pro vás bylo obtížné přestat hrát.

Když začnete v kasinu trávit stále více času nebo se věnovat i jiným formám hazardu, může se stát, že nebudete mít dost času na aktivity, které vás dříve bavily, nebo na rodinu, přátele či dokonce práci. Život patologického hráče se může v konečném důsledku omezit jen na hazard, spánek a jídlo. A i spánek může utrpět.

Lidé závislí na hazardu nemyslí na nic jiného, jejich mozek je po velkou část dne zaměstnán pouze hazardem a snaží se pro něj ukrojit co nejvíc času (a peněz). Z hazardu se stane jakási oslava, ale i forma úniku před osobními problémy, které si probereme později.

Příznaky spojené s prací

Bez ohledu na to, zda je patologický hráč zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná nebo vlastník podniku, práce začne kvůli hazardu trpět. Jak už jsme uvedli, budete-li hazardem trávit čím dál tím víc času, zřejmě vám nebude zbývat dost času na práci.

U podnikatelů a osob samostatně výdělečně činných začnou klesat výdělky plynoucí z jejich činnosti, zatímco u zaměstnanců se můžou začít objevovat absence, pracovní problémy a nakonec můžou o práci i přijít.

Kariéra nebo činnost patologických hráčů nemusí nutně trpět jen kvůli nedostatku času. Závislost na hazardu může vést i ke ztrátě efektivity. Patologický hráč totiž nemyslí na nic jiného než na hazard a na cokoli jiného se pořádně nedokáže soustředit. Vaše práce může trpět i v situaci, kdy jí věnujete stejné množství času jako dřív.

Nakonec může nezdravý přístup k hazardu vést až ke ztrátě ambicí a cílů. Cíle a úspěchy vás přestanou zcela zajímat a práci začnete vnímat jako něco zbytečného, co si ani nezaslouží váš čas.

Společenské příznaky

Patologické hráčství působí problémy i ve společenském životě a ve vztazích. Osoby, u kterých se rozvíjí závislost na hazardu, mají hraní plnou hlavu, a ztrácejí kontakt s rodinou, přáteli, partnery a spolupracovníky.

To vede ke zhoršování vztahů, které lze v určitých případech časem napravit, ale pokud vše zajde příliš daleko, už nemusí být cesty zpět. Je důležité si uvědomit, že narušená důvěra se získává zpět velmi obtížně. Proto patologické hráčství už stihlo zničit tolik vztahů a ještě jich v budoucnu spoustu zničí. Jediná věc, kterou můžete udělat, je přestat dřív, než bude příliš pozdě.

Problémy spojené s hazardem můžou zasadit pořádnou ránu i pověsti člověka. Když se vaše informace o vašem problémovém hráčství dostane mezi lidi, může vám to v pracovním i společenském životě způsobit velké problémy, protože většina lidí vnímá hazard velmi negativně.

Lidé závislí na hazardu mají tendenci o svých hazardních návycích lhát sobě i ostatním (rodině, přátelům, spolupracovníkům atd.). Strach, jak bude vaši závislost na hazardu vnímat okolí, je poměrně běžný. Nechcete například, aby se do toho ostatní začali plést nebo přijít o zdroj peněz.

Psychologické a biologické příznaky

Závislost na hazardu je behaviorální závislost, což v mnoha případech znamená, že většina příznaků souvisí s duševním zdravím. Sem by se dala zařadit většina uvedených příznaků, ovšem existují i další psychologické známky patologického hráčství, které budou následovat.

Jednou z věcí, kterou můžete pociťovat ve spojení s hazardem, je strach. Tato negativní emoce se samozřejmě neprojevuje pořád. Při hraní můžete zažívat pocit vzrušení, ale jakmile dojdou peníze a vy si uvědomíte, co se právě stalo, často přichází strach. Strach je velmi silná emoce, a proto je velmi nebezpečná a může vás přimět chovat se iracionálně.

Kvůli strachu můžete podrážděně reagovat na věci, které ho ve vás vyvolávají. Podrážděnost ale nezpůsobuje pouze strach. Hraní často bývá ožehavým tématem a podráždění může vyvolat i pouhá narážka na něj. To ale není dobré pro vaše zotavení, protože jedním ze způsobů překonávání problémů je právě to, že se o nich mluví.

Při boji se závislostí na hazardu může být také obtížné se pořádně vyspat. Hlava je pořád zaměstnaná hazardem a vším, co s ním souvisí, a spát celou noc nebo vůbec usnout nemusí být vůbec jednoduché. A roztěkanost v kombinaci s nedostatkem spánku celou situaci jen zhoršují.

Patologické hráčské návyky můžou vést k sebedestruktivnímu chování, zvlášť pokud dotyčný padne na dno, přijde o peníze a majetek nebo spálí mosty s rodinou a přáteli. V tomto nejnebezpečnějším období se poměrně často objevují sebevražedné myšlenky

Kdykoli pocítíte silné negativní emoce nebo zažijete uvedené příznaky, je přirozené hledat z toho cestu ven. Lidé s patologickými hráčskými návyky bohužel často využívají hazard jako formu úniku před těmito problémy, což situaci akorát zhoršuje.

Neschopnost nalézt z toho „cestu ven" může vést k ledabylosti, ztrátě zájmu o věci a postoji „mouchy, snězte si mě". Ve spojení se zmíněným sebedestruktivním chováním a sebevražednými myšlenkami to může být recept na pěkný malér. Proto je důležité začít se léčit hned ve chvíli, kdy začnete mít podezření, že něco není v pořádku a takovým situacím se vyhýbat.

Jenže psychologické příznaky patologického hráčství tímhle nekončí. Velmi často se objevují i deprese a úzkost. Tento koktejl různých psychologických (a jiných) příznaků je velmi závažný, proto byste měli zakročit hned, jakmile začnete tušit, že je něco špatně.

Diagnóza patologického hráčství: Jak zjistítte, jestli se vás to týká nebo ne

Pojďme si projít postup, jak zjistit, zda jsou vaše hráčské návyky problémové. Hazard si může člověk užívat jako neškodnou formu zábavy, ale jakmile to přeroste v něco víc než jen „zábavnou činnost", je důležité s hraním přestat a případně vyhledat pomoc.

V této části článku uvedeme několik způsobů diagnózy patologického hráčství, které vám pomohou rozpoznat, zda jsou vaše hráčské návyky v pořádku nebo zda jsou problémové. Konkrétně se budeme věnovat následujícím:

  1. Dotazník Gamblers Anonymous
  2. Diagnóza DSM-5
  3. Další diagnostické nástroje

Dotazník Gamblers Anonymous

Gamblers Anonymous patří mezi největší organizace na světě zabývající se problematikou patologického hráčství. Cílem tohoto spolku je pomáhat lidem s gamblerskými sklony organizováním desítek podpůrných skupin po celém světě a dalších forem pomoci pod dohledem lidí, kteří tyto problémy zažili na vlastní kůži.

K vyhodnocení, zda je dotyčná osoba patologickými hráčem či nikoli, používá organizace Gamblers Anonymous dotazník o 20 otázkách typu „ano/ne":

  1. Zameškali jste kvůli hazardu práci nebo školu?
  2. Zapříčinil někdy hazard ve vaší domácnosti nespokojenost?
  3. Měl hazard vliv na vaši pověst?
  4. Cítili jste někdy po hraní výčitky svědomí?
  5. Uchýlili jste se někdy k hazardu, abyste získali peníze, se kterými byste pak splatili dluhy nebo jinak vyřešili svoje finanční problémy?
  6. Způsobil hazard pokles ambicí nebo efektivity?
  7. Měli jste po prohře pocit, že se musíte rychle vrátit a vyhrát ztrátu zpět?
  8. Měli jste po výhře silné nutkání vrátit se a vyhrát víc?
  9. Hráli jste často, dokud jste všechno neprohráli?
  10. Půjčili jste si někdy, abyste dotovali svou hazardní činnost?
  11. Prodali jste někdy něco, abyste dotovali svou hazardní činnost?
  12. Zdráhali jste se použít „peníze na hazard" na běžné výdaje?
  13. Vedl u vás hazard ke ztrátě zájmu o vlastní blaho nebo blaho rodiny?
  14. Hráli jste někdy déle, než jste plánovali?
  15. Uchýlili jste se někdy k hazardu, abyste unikli před strachem, problémy, nudou, osamělostí, smutkem nebo ztrátou?
  16. Spáchali jste někdy nebo uvažovali jste o spáchání trestného činu, abyste mohli dotovat svu hazardní činnost?
  17. Způsobil vám hazard problémy se spánkem?
  18. Vzniká ve vás po hádkách, zklamání nebo frustraci nutkavá potřeba hrát?
  19. Měli jste někdy silné nutkání oslavit nějaký úspěch několika hodinami hazardního hraní?
  20. Měli jste někdy v důsledku hazardu sebedestruktivní nebo sebevražedné myšlenky?

Tento dotazník je v elektronické formě k dispozici na stránce Gamblers Anonymous spolu s extrémně užitečnými prostředky týkajícími se problémů souvisejících s gamblerstvím. Závěr z dotazníků je následující, Gamblers Anonymous tvrdí, že kompulzivní (patologičtí) hráči odpoví „ano" na 7 a více z 20 otázek. Tyto otázky můžou posloužit jako neoficiální diagnóza patologického hráčství, ale samozřejmě by neměla nahrazovat oficiální diagnózu poskytovanou vyškolenými odborníky.

Diagnóza DSM-5

Pokud jde o oficiální diagnózu, nejčastěji používaná metoda určení, zda dotyčná osoba trpí závislostí na hazardu (neboli problémovým hráčstvím), je popsaná ve zmíněném pátém vydání Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders :DSM-5).

DSM-5 využívá k diagnóze gamblerských poruch následující kritéria:

  1. Nepolevující a opakující se patologické hráčské chování vedoucí ke klinicky významnému zhoršení nebo strádání, které je indikováno tím, že dotyčná osoba za posledních 12 měsíců splňuje čtyři (a více) následujících bodů:
    • Potřeba hrát s čím dál většími obnosy, aby se dosáhlo požadované stimulace.
    • Neklid a podráždění při pokusu hazardní činnost omezit nebo s ní skoncovat.
    • Opakované neúspěšné pokusy získat kontrolu nad hazardem, omezit ho nebo s ním zcela skončit.
    • Časté myšlenky na hazard (např. nepolevující promítání minulých hazardních prožitků, plánování dalších návštěv kasina, přemýšlení o tom, jak získat peníze na hazard atd.).
    • Uchýlení se k hazardu ve stresu (např. beznaděj, pocit viny, úzkost, deprese).
    • Po prohře se hráč často vrací další den, aby se dostal „na nulu" (dohánění ztrát).
    • Lhaní s cílem zamaskovat míru gamblerství.
    • Ohrožení nebo ztráta důležitého vztahu, práce nebo vzdělávací či kariérní příležitosti kvůli hazardu.
    • Spoléhání se na ostatní, že poskytnou peníze, aby ulevili zoufalé finanční situaci způsobené hazardem.
  2. Hazardní chování lze nejlépe popsat jako manickou epizodu.

Pokud splňujete alespoň čtyři z uvedených kritérií, vaše hazardní návyky jsou podle DSM-5 považovány za problematické. Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch uvádí tři stupně závažnosti:

  • Lehký: splnění čtyř z pěti kritérií
  • Mírný: splnění šesti až sedmi kritérií
  • Závažný: splnění osmi až devíti kritérií

DSM-5 dále rozlišuje epizodické a trvalé případy gamblerské poruchy:

  • Epizodické: Splňuje diagnostická kritéria ve více než jednom bodu a zahrnuje příznaky, které mezi obdobími hazardní poruchy alespoň na několik měsíců odezní.
  • Trvalé: Zažívá příznaky průběžně a splňuje diagnostická kritéria po několik let.

Hazardní porucha může podle DSM-5 dočasně ustoupit (remise), přičemž v manuálu jsou uvedené následující dva případy:

  • Raná remise: Po splnění všech kritérií hazardní poruchy nebylo po dobu alespoň třech měsíců, ale ne méně než 12 měsíců, splněno žádné z kritérií hazardní poruchy.
  • Nepřetržitá remise: Po splnění všech kritérií hazardní poruchy nebylo po dobu alespoň 12 měsíců nebo déle splněno žádné z kritérií gamblerské poruchy.

Poznámka: Diagnóza na základě kritérií DSM-5 je mnohem komplikovanější a obsahuje daleko více specifikací ve srovnání se souborem 20 otázek sestaveným organizací Gamblers Anonymous. Je to dáno tím, že metodika DSM-5 je určena pro odborníky v oblasti zdravotnictví. Tato kritéria poskytují obrázek o celkovém stavu, ale rozhodně je nepoužívejte k autodiagnostice.

Další diagnostické nástroje

Existuje řada dalších nástrojů, které mají hráčům pomoct vyhodnotit jejich hazardní návyky a zjistit, zda by měli vyhledat pomoc. Každý z nich volí trochu jiný přístup, ale princip je totožný. Spočívají v pokládání otázek týkajících se řady příznaků patologického hráčství a vyhodnocení stupně „nebezpečí", kterému může být dotyčný vystaven.

Vyzkoušet si je můžete na uvedených odkazech:

Poznámka: Nástrojů existuje obrovské množství, proto uvádíme jen tento výběr. Řada kasin poskytuje vlastní nástroje pro sebehodnocení, ale my preferujeme spíš zavedené organizace, které propagují bezpečné hraní a řešení patologického hráčství.

Co když máte problém s hazardem?

Když si uvědomíte, že možná máte problematický hazardní návyk, máte celou škálu možností. Existuje řada cest, jak překonat nebo léčit závislost na hazardu. Můžete si pomoct sami, využít linky pomoci, podpůrné skupiny nebo třeba služby kliniky pro léčbu závislostí.

Nejvhodnější způsob překonání problémového hráčství závisí na vaší konkrétní situaci a závažnosti vašich nezdravých hazardních návyků. Nejdůležitější ale je zakročit, kdykoli budete mít pocit, že se vám hraní vymyká z rukou. Nejhorší, co můžete udělat, je nedělat nic a čekat, až se situace zhorší.

I když vykazujete pouze některé z příznaků uvedené v tomto článku, je rozhodně nejlepší se zachovat preventivně, protože patologické hráčství je nepřítel, který je velmi urputný. Jak postupovat dál si můžete přečíst v našem článku na téma překonání problémového hráčství a způsoby léčby.

Považovali by to vaši přátelé za užitečné?

Sdílejte tento článek a dejte jim vědět.

Sdílej