Příčiny
závislosti na
hazardních hrách

Proč je hraní hazardních her návykové a jak se rozvíjí problémové hráčství

Na hazardní hry se dá dívat z několika stran. Na jednu stranu je to příjemná forma zábavy, ale na druhou stranu může vést k vážné závislosti. Někteří lidé si umí hazardní hry užít příležitostně a ve zdravé míře, ale jiní se stanou beznadějně závislými a nedokáží přestat.

V tomto článku se podíváme na návykovou povahu hazardních her, příčiny závislosti na hazardních hrách a důvody, proč jsou někteří lidé k závislosti náchylnější víc než jiní.

Obsah:

Typy hráčů a riziko vzniku problémů s hazardem

Proč jsou pro některé lidi hazardní hry neškodnou formou zábavy, ale u jiných se z nich stává nebezpečná závislost? Z části to lze vysvětlit skutečností, že různí lidé prožívají hazard různými způsoby. Doktor Robert L. Custer, jeden z průkopníků v oblasti léčky patologického hráčství, definoval šest typů hráčů.

  1. Profesionální hráči
  2. Psychopatičtí hráči
  3. Příležitostní sociální hráči
  4. Vážní sociální hráči
  5. Hráči hledající únik
  6. Kompulzivní hráči

Poznámka: Od publikování Custerových teorií v 80. letech bylo problémové hráčství místo předchozí klasifikace nutkavého chování zařazeno mezi závislosti. Přesto je i v současné době Custerova typologie problémových hráčů stále relevantní.

Každá skupina má svůj vlastní důvod, proč hraje, a ten přímo ovlivňuje, jak je pravděpodobné, že si daný člověk vyvine závislost na hazardu.

1. Profesionální hráči

Hraní hazardních her není pro profesionální hráče činnost, kterou by dělali pro zábavu, je to jejich povolání a hlavní zdroj příjmů. Tento typ hráče často online kasinové hry proti kasinu nehraje, protože ty upřednostňují kasino a dávají mu výhodu. Na druhou stranu hráči, kteří profesionálně zneužívají kasinové bonusy nebo počítají karty v blackjacku, by mohli být jednou z podkategorií profesionálního hráče.

Poznámka: Nejběžnějším příkladem profesionálního hráče je profesionální pokerový hráč. Vydělávat si peníze hraním pokeru je možné, protože hráči hrají proti sobě, ne proti kasinu. Nicméně to vyžaduje hodně času a odhodlání, než si začnete spolehlivě pokerem vydělávat.

Profesionální hráči mají nízkou pravděpodobnost, že se u nich vyvine závislost na hazardních hrách. Hrají logicky a systematicky s jasným plánem a strategií. I jejich důvody, proč hazardní hry hrají, se od běžného hráče velmi liší.

2. Psychopatičtí hráči

Psychopatičtí hráči, podobně jako profesionální hráči, považují hazardní hry za způsob, jak si vydělat peníze. Na rozdíl od profesionálních protějšků ale mají tito hráči tendenci používat k dosažení zisku ilegální praktiky. Tito hráči hledají způsoby, jak získat nad kasinem výhodu, a nebojí se k dosažení tohoto cíle porušit zákon. Používají praktiky, jako je ovlivňování výsledků u sportovních sázek, použití označených karet v karetních hrách atd.

U psychopatických hráčů obvykle k vyvinutí závislosti na hazardu nedochází, ale můžou tuto závislost použít jako výmluvu, když je jejich nezákonné činnosti dostanou do problematické situace.

3. Příležitostní sociální hráči

Příležitostní sociální hráči vidí hazardní hry jako formu zábavy. Často se aktivit souvisejících s hazardními hrami účastní s přáteli a hazardní hry využívají k socializaci, aby se rozptýlili od každodenního života, nebo dokonce aby si odpočinuli.

Hazardní hry nemají na tento druh hráče příliš negativní vliv. Jeho rodina ani společenský a pracovní život nejsou tímto koníčkem téměř ovlivněny. Když příležitostné hráče srovnáme s jinými typy hráčů, mají k hazardním hrám vyvážený a zdravý přístup.

4. Vážní sociální hráči

Jak naznačuje už pojmenování tohoto typu hráče, vážní sociální hráči se dost podobají svým příležitostným protějškům, ale jsou mnohem horlivější. Hazardní hry jsou pro ně převažujícím druhem zábavy a jedním z nejčastějších způsobů, jak tráví volný čas, ale pořád mají nižší prioritu než rodina, přátelé, kariéra atd. Dokáží svou zálibu v hazardních hrách ovládat.

5. Hráči hledající únik

Zatímco příležitostní a vážní sociální hráči hrají pro zábavu, hráči hledající únik hrají hazardní hry, aby ve svém životě zablokovali něco negativního. Může být cokoli od nudy, přes pocity osamělosti, až po hněv nebo depresi. Pokud se duševní stav takového hráče zhorší a nemá zdravý způsob, jak se se svými negativními myšlenkami a emocemi vypořádat, je pravděpodobné, že se zhorší i jeho hazardní návyky. V nejhorším případě se může stát závislým.

6. Kompulzivní hráči

Kompulzivní hráči (jinak také problémoví hráči nebo lidé závislí na hazardu) už své herní návyky nemají pod kontrolou. Hazardní hry jsou v jejich životech tím nejdůležitějším a jsou ochotní zaplatit nebo obětovat cokoli, aby mohli hrát ještě víc. Hazardní hry na ně mají extrémně negativní vliv.

Zbylé části článku se zaměřují konkrétně na tento typ hráčů – kompulzivní hráči, problémoví hráči a lidé závislí na hazardu.

Je to jen o penězích?

Ve zkratce, ne, není. Když lidé začínali závislost na hazardu zkoumat, někteří si mysleli, že hlavním zdrojem motivace pro problémového hráče jsou peníze. Časem ale studie ukázaly, že o peníze vůbec nejde. A mylná představa, že závislí na hazardu jsou posedlí vizí ohromného bohatství a marnotratného životního stylu, není jen nesprávná, ale zároveň dotčeným lidem škodí.

Tím nechceme říct, že peníze nehrají v životě někoho, kdo má problém s hazardními hrami, důležitou roli, ale nejsou zdrojem jejich neblahé závislosti. Příčinami závislosti na hazardních hrách se zabývají nadcházející části pojmenované biologické faktory a psychologické faktory.

Finanční cyklus problémového hráče

Nejprve se ale zaměříme na to, jak problematické hazardní návyky ovlivňují finanční situaci hráče. Následující všeobecně uznávaný finanční cyklus problémového hráče navrhl doktor Henry Lesieur. Pokud některé z uvedených tendencí zaznamenáváte u sebe, přečtěte si náš článek o diagnóze a symptomech problémového hráčství, ať se ujistíte, že se u vás nevyvíjí žádné potenciálně škodlivé návyky.

Je důležité si uvědomit, že použití slova „cyklus" má svůj důvod. Je možné se na něj dívat jako na nekonečnou spirálu, která vždy, když začne nanovo, staví dotčeného hráče do stále horších životních situací, dokud nespadne na úplné dno. Tento cyklus je možné přerušit ideálně tím, že dotčená osoba vyhledá pomoc. Když ale nezačne závislost na hazardu řešit řádně a včas, může dojít k tomu, že už nebude moct hrát, protože přijde o veškeré peníze, nebo dokonce zemře.

1. Přebytek financí jako nástroj, který hraní umožňuje

Ze začátku má hráč dostatek peněz, aby mohl hrát, jak často se mu zlíbí. V této době bývají jejich sázky nejvyšší. To je obzvlášť nebezpečné pro lidi, kteří si vybudovali vůči nižším sázkám „imunitu", takže jim už nepřináší kýžené napětí ze hry. Lidé, kteří jsou na hazardu vážně závislí, můžou snadno přijít o většinu svého měsíčního rozpočtu během pár dní nebo dokonce hodin, když jdou po napětí ze hry.

2. Pokles financí jako nástroj, který hraní omezuje

Dřív nebo později začnou problémovému hráči docházet peníze, i když zatím není na mizině. V této fázi cyklu jsou velmi běžné pocity úzkosti, lítosti a smutku. V tuto chvíli ukazuje svou ošklivou tvář i „dohánění ztrát". Závislí hráči můžou mít potřebu vyhrát zpět všechno, co prohráli, ale je velmi nepravděpodobné, že se jim to podaří, a spíš přijdou o ještě víc peněz.

3. Nedostatek financí jako zdroj dluhu a existenciální nouze

Tato část cyklu nastává, jakmile závislému hráči dojdou veškeré peníze. Pocity úzkosti a smutku se pochopitelně mění v naprosté zoufalství a někdy i depresi. Podle toho, jak je závislost závažná a jakou má hráč vůli, je možné, že na nějakou dobu přestane hrát úplně. To ale může být čím dál tím obtížnější, protože vážně závislí problémoví hráči můžou dokonce zažívat abstinenční příznaky, když nehrají, stejně jako závislí na návykových látkách.

Tento cyklus končí a začíná znova, když hráč získá větší množství peněz. Tyto peníze můžou pocházet z velmi odlišných zdrojů. Tím nejméně škodlivým je výplata hráče, ale můžou také pocházet od příbuzných, kamarádů, bank, lichvářů nebo z nějaké nezákonné činnosti.

Co závislost na hazardu způsobuje a proč přetrvává?

Je důležité pochopit, že závislost nikdy nezpůsobuje jediný faktor. Jedná se o kombinaci vzájemně souvisejících faktorů, které vytváří spletitý systém spouštěčů, nutkání a tužeb a vedou k problematickému chování. Tyto faktory je možné podle původu rozdělit do následujících skupin: biologické, psychologické, sociální a spirituální. Tento koncept je také známý jako bio-psycho-socio-spirituální model závislosti.

U závislosti na hazardu se zaměříme se na první dva typy faktorů: biologický a psychologický. Tyto faktory jsou podložené konkrétními důkazy a stojí za většinou případů problémových hráčů. Tím, že zvedneme oponu, za kterou se skrývají některé koncepty související s touto nemocí, chceme rozbít zažité představy a vnést do problematiky víc porozumění a soucitu.

Biologické faktory

Někteří definovali závislost jako „chronické onemocnění mozku". Taková definice je ale příliš jednoduchá a problémový hráč by si to pak mohl vysvětlit tak, že se svou závislostí nemůže nic udělat, protože je „nemocný". To samozřejmě není vůbec pravda. Na druhou stranu nám ale tato definice poskytuje několik zajímavých poznatků.

První je, že přibližně 50 % závislostí pramení z naší osobní biologie. Druhý je, že představa, že se lidé stávají závislí na látkách a činnostech, je vlastně mylná. Ve skutečnosti se stávají závislými na chemických látkách, které jejich mozek vylučuje v návaznosti na vnější podněty. A třetí je, že lidé se zdravým mozkem jsou vůči vzniku závislosti náchylnější. Lidské mozky jsou „naprogramované" tak, aby nás přiměly opakovat příjemné aktivity a zážitky. Patří mezi ně věci, které nám pomáhají přežít, jako je jezení, pití a plození dětí. Experti na psychologii a biologii nazývají tyto činnosti „motivovaným chováním".

Mozek se ale dokáže novým podnětům přizpůsobit a začít je hodnotit jako stejně důležité nebo dokonce důležitější než ty uvedené. Tak vypadá biologický proces, kterým si člověk vyvine závislost. Čím se stává závislost závažnější, tím víc ovlivňuje mozek, a dokonce fyzicky mění jeho strukturu. Celkově se na tomto procesu podílí šest hlavních pachatelů.

Tři části mozku:

  • Mozková kůra
  • Amygdala
  • Hypotalamus

Tři chemikálie v mozku:

  • Serotonin
  • Dopamin
  • Noradrenalin

Mozková kůra

Změny v mozkové kůře mají za následek zhoršení schopností se rozhodovat a větší náchylnost vůči impulzivnímu a nutkavému chování. Tyto změny jsou důvodem, proč závislá osoba může mít problém se rozhodovat inteligentně a s ohledem na zdraví a místo toho bez rozmyslu jedná riskantně a bez ohledu na zdraví.

Amygdala

Amygdala souvisí se vzpomínkami a emocemi. Pozitivní a negativní vzpomínky vytvářejí asociace, které pomáhají mozku předvídat, co se teprve stane. Vezměte si například takového hráče, který každou středu po práci hraje hazardní hry a chodí do oblíbené restaurace na jídlo. Jeho mozek očekává, že se tohle chování bude opakovat každý týden, a vytvoří si návyk.

Když se ale rozhodne přestat hrát hazardní hry a pokračuje ve své rutinně bez hazardních her, dostane abstinenční příznaky, protože mozek očekává příval dobrých pocitů. Proto můžou hazardní hry nakonec zapříčinit recidivu, pokud se nepřeruší i související rutina a zvyky.

Hypotalamus

Hypotalamus úzce souvisí se schopností vypořádat se se stresem. Mnoho problémových hráčů i hráčů, co problémy nemají, používá hazardní hry k tomu, aby unikli stresujícím situacím. Závislost ale bohužel omezuje schopnost účinně snižovat úroveň stresu, takže tím vzniká začarovaný kruh, ve kterém závislý hráč vyhledává hazardní hry, aby se vypořádal se stresem. Přílišná záliba v hazardu má tendenci dostávat hráče do složitých situací, které úroveň stresu dál zvyšují. Když ale s hazardem přestanou, následné abstinenční příznaky jim způsobují ještě větší stres.

Serotonin

Serotonin je na rozdíl od dopaminu považovaný za skutečnou „chemikálii štěstí". Nízké hladiny serotoninu způsobují smutek a dokonce depresi. Závislí lidé se zdají být zvlášť náchylní k výkyvům nálady. Serotonin taky souvisí s motivací a motivovaným chováním (jezení, pití atd.). Vypadá to, že u problémových hráčů vzniká nestálost v proudění a hladinách serotoninu, což může způsobovat problémy s motivovaným chováním (například vynechání večeře a ponocování, aby mohli hrát hazardní hry ještě víc).

Zajímavé je, že serotonin má taky silnou vazbu na tendenci „dohánět ztráty", která se vyskytuje všude na světě a u všech druhů hráčů hazardních her. Podle všeho serotonin a dopamin způsobují to, že hráče prohry tolik neodrazují. Běžného člověka série proher odradí, ale problémový hráč, který si na negativní pocity spojené s prohrou peněz zvykl, bude pokračovat ve hře mnohem déle.

Dopamin

Dopamin velmi úzce souvisí s procesy spojenými s amygdalou. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není dopamin „chemikálií štěstí", ale ovládá mozkové centrum odměn. Uskutečnění něčeho, co se považuje za „žádoucí", vede k uvolnění dopaminu. Tuto vlnu chemikálií lidé často pociťují jako blažený pocit, což je vede k tomu, aby dané chování opakovali. Při hraní hazardních her byla u příležitostných i problémových hráčů vypozorována zvýšená úroveň dopaminu.

Poznámka: Dopamin je zvlášť zajímavý v souvislosti se závislostí. Lidé s Parkinsonovou chorobou, kterou způsobují vadné dopaminové systémy, mají mnohem větší pravděpodobnost, že si vyvinou závislost. Plný rozsah významu dopaminu se stále zkoumá.

Noradrenalin

Noradrenalin je chemická látka, která připravuje a motivuje tělo a mozek k nějaké činnosti. Zvyšuje bdělost a vzrušení, podporuje ostražitost a pomáhá s ukládáním a zapamatováním vzpomínek. Způsobuje také neklid a stres. Nejvyšší úrovně se přirozeně uvolňují v nebezpečných situacích, když se spustí obranná reakce bojovat nebo utéct.

Zajímavé je, že hladina noradrenalinu je jak u problémových hráčů, tak i u bezproblémových hráčů, během hraní hazardních her zvýšená. To může být ten důvod, proč se tolik hráčů dokáže do hraní tak ponořit a ztratit se v něm. Kromě toho se tato látka spojuje i s recidivou, senzibilizací odměn (kdy je člověk postupně víc nadšený do stejné věci) a vyhledáváním pozornosti a zážitků.

Psychologické faktory

Jak už jsme zmiňovali, závislost je spletitý systém vzájemně souvisejících faktorů známý jako bio-psycho-socio-spirituální model závislosti. Ale tahle králičí nora vede ještě hlouběji. Každý faktor má své podfaktory a přístupy. A to platí i pro psychologické aspekty závislosti.

Specialisté se snažili najít jeden psychologický přístup, který jasně vysvětluje závislost na hazardu, ale nepodařilo se jim to. Nejlepší a nejrozšířenější teorií je „integrovaný model" představený adiktology Alexem Blaszczynskim a Liou Nowerovou.

Integrovaný model uznává použitelné pravdy ze samostatných psychologických teorií (osvojovací, kognitivní, návyková, osobnostní a psychoanalytická) a spojuje mezi nimi tečky tak, aby vytvořil komplexní teorii diskutovaného tématu. V tomto případě Blazczynski a Nowerová rozdělují problémové hráče do tří různých kategorií podle potenciálního zdůvodnění jejich závislosti:

  • Emocionálně zranitelní hráči
  • Behaviorálně podmínění hráči
  • Biologicky podmínění hráči

Tato teorie připouští, že všichni problémoví hráči vykazují podobné příznaky nezdravých návyků, ale hlavní původ těchto tendencí je velmi odlišný. Výzkumníci nicméně poukazují na to, že mnoho aspektů, jako jsou environmentální faktory, ústřední role hráčova vzrušení, kondicionování (proces osvojování, který způsobuje, že člověk na něco reaguje konkrétním způsobem, jako je pocit silné touhy hrát na automatu, jakmile uslyší jeho hudbu) a kognitivní zkreslení (iluze) se objevují ve všech třech kategoriích.

Emocionálně zranitelní hráči

Emocionálně zranitelní hráči hrají proto, aby unikli a odpočinuli si od negativity v jejich životech. Tento typ kompulzivního hráče je obvykle citově narušený, má špatné vyrovnávací mechanismy, je sociálně izolovaný a má nízké sebevědomí. Nejlepší způsob, jak mu pomoct, je prostřednictvím poradenství a léčby emocionální újmy, ze které jeho problémy vychází, a taky vytvořením zdravějších vyrovnávacích mechanismů.

Behaviorálně podmínění hráči

Tento typ hazardního hráče je zaseknutý ve svém nutkání a chování. Je velmi náchylný vůči environmentálním spouštěčům a má tendenci opakovat stejnou řadu činností. Konzultace s vyškolenými odborníky jsou obvykle nejlepším způsobem, jak ho z těchto vzorců chování vymanit.

Biologicky podmínění hráči

Tito hráči jsou obětí svého biologického „zapojení". Genetické a neurochemické faktory vedou k téměř konstantní potřebě stimulace a impulzivnímu chování. Léky a terapie můžou hráčům pomoct přestat být otroky vlastních těl a umožnit jim rozhodovat se sami za sebe.

Jak herní design přispívá k závislosti na hazardních hrách

Kasina mají všeobecně velmi jasné cíle. Cílem každého kamenného i online kasina je přimět hráče, aby hráli co nejdéle a utratili co nejvíc peněz. V ideálním případě by hráči měli odcházet s dobrým pocitem a touhou si to zopakovat. Tomu se říká „zvýšení hazardní produktivity". V reálném světě to znamená „zvýšení počtu sázek provedených hráčem za určitou dobu".

Kamenná kasina mají oproti svým online protějškům velkou výhodu. Díky tomu, že jsou hráči fyzicky přítomní, má kasino víc možností, jak je prostřednictvím personálu, rozložením kasina a dekoracemi ovlivnit. Ale i online kasina mají speciální techniky, jak se vám dostat do hlavy.

Jedny z neoblíbenějších her a překvapivěji i aplikací byly inspirovány online hazardními hrami. Vezměme si, že třeba takový Candy Crush, který před pár lety hráli všichni, včetně jejich matek, má mechaniky inspirované hazardními hrami. Sociální sítě, jako je Instagram a Facebook fungují na podobných principech jako automaty. Jo a Tinder? Na ten se raději ani neptejte.

Pojďme se tedy podívat na různé techniky, které herní designéři používají k tomu, aby nás udrželi přilepené k obrazovkám a obrali nás o těžce vydělané peníze.

1) Tokenizace

Tokenizace je výměna měny za něco jiného, co ji zastupuje. Představte si třeba klasický pokerový žeton. Tato technika se používá v mnoha online kasinech a ve většině kamenných kasin, protože vytváří určitý „mentální odstup", jak skutečnou hodnotu žetonu vnímáme. Je pak mnohem jednodušší sázet a utrácet žetony, aniž byste přemýšleli nad tím, kolik peněz vás to vlastně stojí.

2) Gamifikace

Jak už název napovídá, gamifikační techniky se inspirují mladšími bratranci hazardních her – videohrami. Gamifikační techniky můžou mít různou podobu. Některá online kasina mají výsledkové tabulky, kterými motivují hráče, aby soutěžili o nejlepší místa, takže pak o to víc riskují a hrají delší dobu. Mezi další techniky patří hry vyžadující dovednosti, které vytváří pocit, že jste v něčem odporníky, takže si pak připadáte, že jste něčeho dosáhli, a máte pocit zadostiučinění.

Existují i různé techniky gamifikace, které obvykle najdete jen v sociálních kasinech. Například nahodilá čekací doba, než se vám doplní žetony, a možnost zaplatit menší obnos za to, že můžete ve hře pokračovat okamžitě.

3) Snadný přístup k různým herním příležitostem

Tento koncept je poměrně jednoduchý. V ideálním případě má hráč snadný přístup k mnoha různým hrám a typům her, aniž by musel kliknout na jinou kartu nebo přecházet na jinou stránku. Lidé se rádi cítí pohodlně a dokáží zlenivět natolik, že jakákoli drobná překážka, jako je třeba kliknutí na jinou stránku, může snížit pravděpodobnost, že budou v hraní pokračovat.

4) Nejistota odměny

Tato technika, také známá jako „nejistota proměnlivého intermitentního poměru", byla vyvinuta na základě teorií B. F. Skinnera (slavný vynálezce Skinnerovy krabice, kterou dokonce přirovnal k hernímu automatu). Jeho výzkum ukázal, že lidé reagují intenzivněji, když si nejsou jistí, jestli vyhrají. Očekávání výsledku vytváří napětí, které se uvolní až po zjištění výsledku.

Později si hazardní průmysl uvědomil, že by mohl hráče motivovat hrát víc a rychleji, když jim podsune těsná vítězství a malé výhry. Člověk, který si myslí, že je opravdu blízko té „velké výhře", pravděpodobně jen tak hrát nepřestane.

5) Prohry maskované jako výhry

Prohry maskované jako výhry, známé taky jako „falešné výhry", se nejčastěji vyskytují na automatech s velkým počtem výherních řad nebo způsobů výher. Mnoho automatů má 25, 50 nebo dokonce stovky tisíc výherních řad, takže je mnohem pravděpodobnější, že „výherní" kombinaci trefíte.

Tento koncept spočívá v tom, že když máte víc příležitostí vyhrát, budete vyhrávat častěji. Hráči samozřejmě chtějí vyhrávat pořád. Proto sázíte víc a pokračujete ve hře, protože máte pocit, že vyděláváte peníze. Ale získané výhry jsou často nižší než vaše sázky, takže kasino vás pořád připraví o všechny peníze, jen to udělá pomaleji a aniž byste si to vůbec uvědomili.

6) Audiovizuální pozitivní motivace

Jasná oslňující světla a hlasité zvukové efekty jsou nedílnou součástí hazardních her tak dlouho, že je snad nikdo ani jinak nezná. Ale mnoho lidí si neuvědomuje, že slouží k tomu, aby udržely vaši pozornost, jakmile ji jednou upoutají.

Nad vhodným audiovizuálním zážitkem je potřeba překvapivě hodně přemýšlet. Zvuk musí být dostatečně hlasitý, aby přehlušil okolí, ale nesmí být tak hlasitý, aby vás rušil. Musí odpovídat tomu, co se děje před vašima očima. To dává hráčům pocit, že na tom, co dělají, záleží, a že hru nějakým způsobem přímo ovlivňují. To samé platí pro vizuální prvky na obrazovce. Musí být jasné a poutavé, ale nesmí vás při hraní rušit. Musíte se mít prostě na co dívat, když zrovna vypnete.

7) Funkce, které vás vtáhnou do zóny

Když jsme zmiňovali příčiny závislosti a důvody, proč taková závislost přetrvává, uváděli jsme, že závislost je často vyrovnávacím mechanismem, který selhal, když se používal k úniku před negativními emocemi. Klíčem k pochopení tohoto chování je takzvaná „zóna, kterou poprvé definovala vědkyně Natasha Schüllová.

„Zóna", také známá jako „gamblerovo opojení", je stav mysli, během kterého se hráč zcela ponoří do hry. Ztrácí pojem o čase a někdy u hry vydrží hodiny, dokud ho něco nerozptýlí a nenaruší jeho „trans".

Dvě hlavní příčiny, proč hráči upadají do zóny, jsme už probírali: vizuální prvky a zvukové efekty. Ale existuje ještě třetí, nejdůležitější aspekt, nad kterým by se herní designéři měli zamyslet, když vytváří hry, u kterých mají hráči upadnout do zóny, a tím je tempo hry. Když je hra moc pomalá, začnou se hráči nudit. Když je moc rychlá, budou otrávení. Herní designéři proto začali programovat své hry tak, aby se přizpůsobily tempu, které daný hráč preferuje.

Ale pak je tu ještě jedna funkce, která tyhle úvahy vůbec neřeší. Funkce automatického hraní není ve světě hazardu ničím novým. Mezi hráči je hluboce zakořeněná a nikdo nad ní ani nemrkne. Ale lidé si neuvědomují, že za určitých okolností dokáže být dost nebezpečná. Jakmile automatické hraní spustíte, už ani nemusíte hrát. Hra běží sama o sobě a vy si ani nemusíte uvědomit, kolik peněz jste utratili nebo ani jak dlouho už hrajete.

Závěrem

Závislost na hazardních hrách je mnohem složitější, než si většina lidí myslí. Její kombinace biologických a psychologických faktorů vytváří protivníka, proti kterému se těžko bojuje. Jestli máte podezření, že vám nebo někomu blízkému hrozí propadnutí závislosti, důrazně vám doporučujeme přečíst si náš článek o příznacích a diagnóze problémového hráčství. A pokud víte o někom, kdo se špatnými návyky v oblasti hazardních her už bojuje, doporučte jim prosím náš článek o tom, jak problémové hráčství překonat, nebo náš seznam center pomoci problémovým hráčům.

Považovali by to vaši přátelé za užitečné?

Sdílejte tento článek a dejte jim vědět.

Sdílej