"Je to jako volná vstupenka pro závislé, aby museli žít bez následků" ( muset ve skutečnosti nedává smysl, pravděpodobně jste mysleli: být schopen! )."
No, není to tak jednoduché. Ostatně oni pak musí nejprve podat žalobu, protože poskytovatelé neplatí dobrovolně (jak jsem již psal, brání se drápy a zuby) a cesta přes dvě instance může trvat roky, pokud neexistuje Spolkový soudní dvůr – alespoň v Německu – vydává rozsudek. Dokonce i tehdy: „U soudu a na volném moři jste v Božích rukou," protože soudce není vázán rozhodnutími „vyšších soudů", dokonce ani rozsudkem BGH. Ale vezme to v úvahu, protože rozsudky OLG - v Německu, díky bohu - jsou jednoznačně ve prospěch hráčů než v téměř jakékoli jiné oblasti práva! Důvod je prostý: soudce je hodnocen také podle toho, jak „odvolatelné" jsou jeho rozsudky. Pokud tedy neustále nebo jen příliš často vyhlašuje rozsudky, které jsou po odvolání zrušeny, může vsadit svou kariéru!
A pokud jde o „volný lístek": kauzalita je kouzelné slovo! Nebyl to hráč s volným tiketem, který se objevil a hledal „tah hazardu", který mu nabídl hazardní hry bez rizika, ale spíše „poskytovatel hazardních her, který nabídl „tah hazardu" a uvedl jej do pohybu . A nyní přichází zásadní věc: Navzdory vědomí, že v německých spolkových zemích (s výjimkou Šlesvicka-Holštýnska) je to zakázáno . Provozovatel hazardní hry o svém porušení zákazu (zákona, právní normy) věděl. Přijal to se souhlasem, protože „doufal, že mu to projde", jinými slovy: jeho chamtivost po penězích ho k tomu hnala a žene dodnes. OLG Mnichov - nyní i další OLG - proto správně argumentovaly, že (v podstatě) "... tuto nezákonnou, zakázanou činnost lze zastavit pouze tehdy, pokud má být potřeba ochrany hráče oceněna výše než jakákoli znalost jeho vlastního nezákonného činu" .
Takže mohl hrát jen proto, že tato nelegální nabídka od herny existovala; kdyby neexistoval, nemohl by hrát, a proto by utrpěl ztráty!
"It's like a free ticket for addicts to have to live without consequences" ( having to doesn't really make sense, you probably meant: being able to! )."
Well, it's not quite that simple. After all, they then have to file a lawsuit first, because the providers do not pay voluntarily (as I already wrote, they defend themselves with claws and teeth), and the path through two instances can take years, as long as there is no Federal Court of Justice - at least in Germany - judgment gives. Even then: "In court and on the high seas you are in God’s hands," because a judge is not bound by the decisions of the "higher courts," not even by a BGH ruling. But he will take it into account because the OLG rulings - in Germany, thank God - are more clearly in favor of the players than in almost any other area of law! The reason is simple: a judge is also evaluated based on how "appealable" his judgments are. So if he constantly or only too often announces judgments that are overturned on appeal, he can put his career on the line!
And as far as the "free ticket" is concerned: causality is the magic word! It was not the player with the free ticket who appeared and looked for the "gambling move" that offered him risk-free gambling, but rather the "gambling provider who offered the "gambling move" and set it in motion . And now comes the crucial point: Despite the knowledge that this is forbidden in the German federal states (with the exception of Schleswig-Holstein). The gambling operator knew about his violation of the ban (the law, the legal norm). He accepted it with approval because he "hoped to get away with it", in other words: his greed for money drove him to it and still drives him today. The OLG Munich - now also other OLGs - have therefore rightly argued that (in essence) "... this lawless, forbidden activity can only be stopped if the player's protection needs are to be valued higher than any knowledge of his own unlawful act".
So he was only able to play because this illegal offer from the gambling establishment existed; if it hadn't existed, he wouldn't have been able to play and therefore suffer losses!
"Ist wie ein Freifahrtschein, für die Süchtigen, dann ohne Konsequenzen leben zu müssen" (müssen ist nicht ganz sinnhaft, du meintest wohl: können!)."
Na ja, ganz so einfach ist es aber ja auch nicht. Immerhin müssen die dann zunächst Klagen, denn freiwillig zahlen die Anbieter nicht (wie ich schon schrieb, wehren die sich mit Klauen und Zähnen), und der Weg durch zwei Instanzen kann schon Jahre dauern, solange es -zumindestens in Deutschland- noch kein BGH-Urteil gibt. Selbst dann: "Vor Gericht und auf hoher See bist du in Gottes Hand", denn ein Richter ist nicht an die Entscheidungen der "Obergerichte" gebunden, selbst an ein BGH-Urteil nicht. Er wird es aber berücksichtigen, weil auch die OLG-Urteile -in Deutschland Gott sei dank- so eindeutig zu Gunsten der Spieler verlaufen, wie sonst kaum in anderen Rechtsgebieten! Der Grund ist simpel: Auch ein Richter wird bewertet und zwar darin, wie "Berufungsfest" seine Urteile sind. Wenn er also ständig oder nur zu oft Urteile verkündet, die in Berufungsverfahren wieder kassiert werden, kann er seine Karriere abhaken!
Und was den "Freifahrtschein" betrifft: Kausalität ist das Zauberwort! Nicht der Spieler mit dem Freifahrtschein ist aufgetreten und hat den "Glücksspielzug gesucht", der ihm risikoloses Glücksspiel bietet, sondern der "Glücksspielanbieter hat den "Glücksspielzug" angeboten und in Bewegung gesetzt". Und jetzt kommt das Entscheidende: Trotz des Wissens, das dies in den deutschen Bundesländern verboten ist (Ausnahme zeitweise Schleswig-Holstein). Der Glücksspielanbieter wusste von seinem Verstoß gegen das Verbot (das Gesetz, die Rechtsnorm). Er hat es billigend in Kauf genommen, weil er "gehofft hat davon zu kommen", sprich: Seine Geldgier hat ihn dazu getrieben und treibt ihn auch heute noch an. Das OLG München -inzwischen auch weitere OLG- haben deshalb zu Recht argumentiert, dass (sinngemäß) "... diesem gesetzlosen verbotenem Treiben nur Einhalt geboten werden kann, wenn die Schutzbedürfnisse des Spielers höher zu bewerten sind, als sein etwaiges Wissen von seiner eigenen gesetzwidrigen Handlung".
Er konnte also nur deshalb spielen, weil dieses gesetzwidrige Angebot vom Glückspielanbier vorhanden war, hätte es dieses nicht gegeben, hätte er nicht spielen und damit Verluste erleiden können!
Upraveno autorem před 10 měsíci
Automaticky přeloženo: